Správná příprava podloží a podkladních vrstev je zásadní pro dlouhodobou funkčnost pojezdové cihlové dlažby. Proto je důležité věnovat této fázi pokládky maximální pozornost.
Nejprve provedeme zaměření a vytyčení plochy určené k dláždění. Při vyměřování je nutné počítat se spády, které zajistí správný odtok vody. Jejich hodnota musí být minimálně 1,5–2 % a musí být zohledněna také při přípravě podkladních vrstev.
Následně odstraníme zeminu do potřebné hloubky. U chodníků je to přibližně 25 cm, u pojezdových ploch určených pro vozidla do 3,5 t pak 50 cm.
Odkrytou podkladní plochu je nutné důkladně zhutnit. Zemina přitom nesmí být zmrzlá ani podmáčená. Pokud je podloží nestabilní, zejména v případě jílovitých zemin, doporučujeme konzultaci s odborníkem. V místech, kde není zajištěn dostatečný odtok vody z podkladních vrstev, je nutné vybudovat drenáž.
Na připravený podklad následně ukládáme jednotlivé podkladní vrstvy podle schématu. Při přípravě podloží pro cihlovou dlažbu je zásadní dodržet správný technologický postup a zajistit důkladné zhutnění každé vrstvy. Jednotlivé vrstvy hutníme postupně, přičemž jejich tloušťka nesmí přesáhnout 15 cm. Podkladní vrstvy je nutné vytvářet ve stejném spádu, jaký bude mít výsledná pojezdová cihlová dlažba.
Poslední kladecí vrstvu vytvoříme z kvalitního kameniva o zrnitosti 4–8 mm v tloušťce 3–5 cm. Pomocí vodicích lišt a stahovací latě ji rovnoměrně urovnáme do požadované výšky, tedy 5 cm pod úroveň budoucí cihlové dlažby.
Takto připravenou plochu již nehutníme vibrační deskou ani po ní nechodíme.
Všechny okraje ploch z cihlové dlažby musí být opatřeny pevnými zábranami, které zabrání posouvání dlažby do stran. U pojezdových ploch musí být navíc dostatečně odolné, aby vydržely zatížení při přejezdu vozidel. Jako okrajové zábrany mohou posloužit již existující konstrukce, například zdi, základy nebo betonové obruby. Pokud takové ohraničení chybí, lze je vytvořit také pomocí krajních cihel uložených do betonového lože.
Zadní stranu krajních cihel je nutné obetonovat, aby se zabránilo jejich bočnímu pohybu. Je však třeba dbát na to, aby beton nezasahoval do přední části ohraničení, tedy do prostoru dlažby. Toto čelo musí vést svisle dolů až k nejnižšímu bodu ložní vrstvy. Před zahájením vibračního hutnění položené dlažby musí beton dostatečně vytvrdnout.
Přísun dlažby a její pokládka by měly probíhat postupným odběrem minimálně ze tří palet, aby se dosáhlo rovnoměrného promíchání barevných odstínů jednotlivých cihel.
Při pokládce cihlové dlažby je nutné dbát na pravidelnost spár. Mezi jednotlivými dlaždicemi je třeba zachovat spáry o šířce minimálně 3–5 mm. Ty jsou důležité pro správné statické chování vydlážděné plochy a umožňují její přirozenou roztažnost vlivem teplotních změn. Správná šířka spár a jejich důkladné zapískování minimalizují riziko poškození dlažby během hutnění i při následném užívání.
Spárování cihlové dlažby se provádí za sucha ve dvou fázích.
V první fázi se spáry vyplní suchým křemičitým pískem o velikosti zrn 0–2 mm. Přebytečný písek se následně odstraní.
Ve druhé fázi se dlažba zhutní pomocí vibrační desky opatřené speciální plastovou ochrannou podložkou. Po zhutnění se spáry znovu doplní křemičitým pískem o velikosti zrn 0–2 mm.
Pokud je to možné, doporučuje se ponechat přebytečný písek na vydlážděné ploše přibližně 14 dní. Poté je nutné jej důkladně odstranit.
Nedostatečné nebo nedokonalé zapískování spár může způsobit pohyb dlažby a následné vyštípnutí jejích horních hran.
Vápenný výkvět na cihlové dlažbě (sanitr)
Na cihlové dlažbě se může objevit vápenný výkvět. Vzniká v důsledku odpařování vody, která proniká z podloží a obsahuje rozpuštěné vápenaté soli. Tyto výkvěty časem samy zmizí, případně je lze jednoduše odstranit k tomu určeným přípravkem. Nemají žádný vliv na kvalitu ani technické vlastnosti výrobku.